Na fotografování
mám ráda hned několik věcí. Třeba to, jak ve chvíli, kdy zaostřím v hledáčku, zapomenu na sebe sama. Mám ráda, jak se všechno okolo i uvnitř ztiší; a pro tu vzácnou, tuze krásnou a možná taky trochu omračující chvilku přestanu existovat a zůstane jen pohled. A ze všeho nejradši mám to, že mi je dovoleno prožívat zkušenosti, které se vymykají oblastem, ve kterých se normálně pohybuji. Že mi je dovoleno naslouchat životním příběhům a že mi někdo důvěřuje natolik, abych se je pokusila uchovat. A tak se stalo, že jsem byla poprvé v životě svědkem prvního svatého přijímání. Byla to krása! Vidět okruh nejbližších, jak se ze srdce radují, milují, jak moc hrdí jsou navzdory všem možným překážkám a těžkostem, byl silný zážitek, ryzí a krásný. Jsem vděčná a poctěná, že jsem mohla naslouchat, dívat se a žasnout. Děkuji. Ať jste zdraví, plní lásky a radosti!
