Maličkosti všedních dní, které mě těší, které mi dávají pocit, že je vše tak, jak má být. Ať už to jsou nejmilejší knihy, opadané květy šeříku, naše chlupaté psí holky, ruce mého muže, které by byly schopné unést tíhu celého světa, kdy bylo třeba. A taky ty rozkošně objevující prstíky našich dcerek, jež nám putují každé ráno po obličeji. Jsou to zachycené chvíle, které mi pomáhají si připomenout kdo jsem, kam směřuji a jaký kus cesty jsem už ušla.


Více o tom, čemu se právě věnuji, můžete nalézt na blogu.