Tak ahoj, léto!
S Kájou se známe už od základní školy, kde jsme spolu bok po boku objevovaly svět. Rebelovaly jsme proti všemu a ničemu,roztahovaly si uši, hledaly pravdy na stránkách knih (nejen) o Kurtu Cobainovi a taky - jak by řekla Ká - na dnech lahví, pokračovaly jsme spolu na gymnáziu, kde jsme sdílely jednu lavici po další čtyři roky našeho života a ani jedna jsme neměly nejmenší tušení, kam nás vítr zavane. A tady jsme, už nějakou chvíli ne pubertální holky, s dětmi po boku, plné lásky a radosti, ale taky únavy a s vědomím zodpovědnosti tak velké, že se z toho člověku chvílemi podlamují kolena. Ale pane jo! Tohle zrání je krásný! Se všemi radostmi i strastmi. Děkuji, že jsem mohla být s Vámi. Děkuji za projevenou důvěru. Jste krásní a milejší rozloučení s létem jsem si nemohla přát.
