Letos to bude deset let, co jsme se s mužem po maturitě sbalili a rozhodli se, že půjdeme naproti každému jednomu snu, co jsme si spolu vysnili. A když se na to teď zpětně dívám, tak se upřímně směju s jakou důvěřivostí jsme se do toho vrhli a pořád žasnu nad tím, že to klaplo. Ale faktem zůstává, že i když žijeme už jednu celou dekádu v Plzni, tak jsem pořád stýskavá po Liberci a jeho okolí. Možná je to jen sentiment. Každopádně když se mi ozvala Klárka, jestli bych jim nenafotila svatbu v Kořenově, na jednom z nejlíbeznějších míst, byla to pro mě srdeční a zároveň trochu srdcebolná záležitost.
~
Fotit svatby je krásná a taky náročná zkušenost. Jsem trémistka a před svatbami mě často svírají takové návaly úzkosti, že nemůžu pořádně dýchat, ale v tomhle případě s každým jedním kopcem, který jsem nechala za sebou, tréma pomalu opadávala. A pak jsem se potkala se svatebčany a všechno bylo v pořádku. Mít možnost strávit den v tak milém okruhu lidí, byla radost. Nesmírně si vážím toho, že jsem mohla být součástí, že jsem se mohla dívat, naslouchat, smát se a dojímat (a taky mluvit, mluvit!). Děkuji! Ať jste všichni zdraví, plní lásky a radosti. Upřímně doufám, že se zase někdy někde potkáme :).
