Na gymnáziu jsem seděla v úplně poslední lavici a čtyři roky života jsem se na tabuli dívala přes siluety Kačky a Lucie, dvou úžasně inteligentních a krásných holek, díky kterým jsem nejednou s odřenýma ušima udělala testy z matiky. A najednou, o deset let později, jsem s nimi prožila milý pocit déjà vu, protože jsem je znovu viděla spolu, stejné, a přece jiné.
~
Fotila jsem Kačku v roli nevěsty a byla to krása nesmírná! Jsem za tohle znovusetkání vděčná; byla to svatba plná smíchu, lásky, milých lidí a ještě ke všemu v krásným prostředí Liběchova. Ještě jednou ze srdce děkuji. Ať jste šťastní, plní lásky, radosti a spokojenosti!
~
P.S. Lucie, doufám, že tohle čteš :)! Zapsala jsem si to za uši a dávám na to pozor.
