A pršelo štěstí
Plánovat svatbu na podzim chce určitou dávku odvahy. Vždycky musíte počítat s tím, že bude sychravé počasí, které je krásné zejména ve chvíli, kdy stojíte za oknem, máte teplé ponožky a čaj v ruce. Ale koneckonců, láska hřeje. Ovšem mít odvahu nepřesunout termín onoho velkého dne nejen navzdory značně nepříznivé předpovědi počasí, ale hlavně navzdory krátce předtím vyhlášenému nouzovému stavu a neustále se stupňujících opatřeních, je postoj, před kterým jsem zůstala stát v úžasu. A tak se konala svatba. Pršelo štěstí (hodně), byla zima a i přes veškeré překážky, to byla svatba, která měla, jak řekl sám ženich, úplně všechno.
Svatba se konala v pro mě do té doby neznámých prostorách na barokním zámku v Hořovicích a byla to krása nesmírná! To mám na fotografii ráda. Že díky ní poznávám nové lidi, místa a tradice. Jsem za to hluboce vděčná. Děkuji, že s Vámi můžu sdílet tak intimní chvilky. Děkuji za důvěru. Kéž Vám to štěstí vydrží tak dlouho, jak budete potřebovat a kéž jste plní lásky a radosti až do konce věků! Taky bych ze srdce ráda poděkovala mému muži, dceři a milované chlupatici. Protože přijet domů unavená, promrzlá a být přivítána touhle trojkou, s večeří a teplým čajem na stole, a tím nejmileji proneseným slovíčkem "máma", je víc, než jsem si kdy mohla přát.
