Podzime, letos jsi mimořádně krásný
Na malou chvilku chvilinku o samotě. Hledat ticho. Nechat ho působit. Slyšet svoje myšlenky. Zkřehlými prsty chytat podzimní paprsky a mžourat přes padající listy. Dívat se se zavřenýma očima. Dýchat ranní vzduch, co štípe a nutí být tady a teď. Vracet se domů s červenými tvářemi hnána steskem po těch nejsladších pusách, nejhřejivějších objetích a kalhotách od chlupů. Mít se kam vracet, i když je to někdy tolik vyčerpávající, je krása vesmírná. Stejně tak jako mít možnost se na chvíli ztratit, být sama se sebou. Jsem vděčná. Miluji a děkuji
