Přebývat ve svém těle s hrdostí a samozřejmostí
Čím déle se věnuji fotografii, tím palčivěji si uvědomuji, jak křehký a citlivý proces jí předchází. Henri Cartier-Bresson byl přesvědčen o tom, že to, co fotografii formuje, to, jak na nás působí, je ukotveno ve vztazích mezi fotografem a lidmi, které fotí. Stačí jedno špatné slovo, postoj či pohled, aby se fotografovaný přestal cítit dobře, čímž se naruší onen jedinečný vztah a dotyčný se stáhne do prostoru mimo objektiv. Je to úžasně křehký, intimní dialog mezi téměř cizími lidmi, kde se můžou věci velmi rychle pokazit. A tak čím déle fotím, tím více k fotografii a klientům přistupuji s hlubokou pokorou a vděčností za projevenou důvěru. Když se na mě Terka obrátila s tím, že by se ode mě nechala ráda nafotit a že je to pro ni určitý způsob, jak překonat sama sebe, začaly mi v břiše vířit motýlky nervozity a radosti zároveň. A já ze srdce doufám, že se Terka na těch fotkách vidí tak krásná, jak jsem ji viděla a vidím já. Kéž všichni přebýváme ve svém těle s hrdostí a samozřejmostí navzdory všem možným standardům. Ještě jednou děkuji za krásné poslední prosincové dny.
